Po mnoha diskusích, pečlivém výběru místa a dodávání si odvahy před dlouhou cestou bylo konečně rozhodnuto vydat se vozem za rybami na samý sever Norska. Vybráno bylo místo s názvem Kokelv, v kraji Finnmark, jen malý kousek pod Nordkapem. Na doporučení Jana, majitele ubytování, byl stanoven pobyt na počátek srpna. Na severu tedy neplatí, že nejlepší termín je jaro, ale je jím léto. Důvod je jasný, déle trvající zima a tání sněhu, které „vyžene ryby z fjordu“. Pouze pro extrémní rybáře a dobrodruhy je velmi dobré období okolo velikonočních svátků, kdy jsou přímo před chatou najetá hejna matečních tresek obecných, dle Jana i hodně nad 25 kg. V této době je výhodné využít leteckou dopravu do Alty a dále majitelem zabezpečený transfer do Kokelv.
Výhodou vybrané lokality je krátký fjord ústící na otevřené moře, poměrně velká členitost dna, ale hlavně přítomnost velkých tresek obecných a halibutů.
Cíl výpravy byl jasný, a to lovit tresky nad 15 kg a vytvořit si nějaký ten osobní rekord. V koutku duše jsme však doufali, že se utkáme s velkým halibutem, který je zde často lovenou rybou. Již mnoho českých a slovenských rybářů mělo štěstí mít ho na prutu, ale nikdo tady obra nad 50 kg zatím úspěšně nezdolal. To byla výzva, které nešlo odolat.
Další důležitou věcí pro lov na severu je velká loď. V tomto případě Arvor 215 osazený TDI motorem VW o výkonu 100 PS s kabinou, echolotem a GPS. 2. Skupina měla zapůjčený dieselový kutr o délce cca 8 m.
Přestože jsme většinou příznivci přívlače, dali jsme na doporučení a pořídili elektrické multiplikátory, pevné pruty a těžké pilkry osazené 2 trojháky. Tato výbava se později ukázala jako velmi dobrá.
Cesta byla naplánována přes Německo, nočním trajektem do Trelleborgu a odtud východním pobřežím Švédska přes Stockholm, kouskem Finska až do Kokelv. Trvala překvapivě „pouze“ 46 hodin z Moravy. Z Prahy se dá cesta zvládnout za 44 hodin, bohužel ale téměř nonstop.
Po celkem hladkém průběhu cesty, přivítání s majitelem a dopitém „dojezdovém drinku“ sestavujeme pruty a stěhujeme vše potřebné do připravené lodě. Ta kotví přímo u chaty, kam je ale trošku horší přístup po žebříku. Startujeme motor a již vyrážíme na doporučená místa, naznačená v GPS přístroji. Bohužel se nedaří ulovit rybu přesahující 70 cm, proto volíme velmi zajímavé místo v ústí fjordu do moře. Je tu velmi členitý podmořský kopec označený Storgr, kde se hloubka pohybuje mezi 50 – 200 m. Zde se ukázaly obrovské výhody elektrických multiplikátorů. Po několika „klepnutích“ pilkru o dno přišly ty pravé záběry… na palubě skončily během chvilky tresky obecné 115, 116 a 120 cm. Další na sebe nenechaly dlouho čekat. Toto místo se ukázalo postupem času jako absolutně nejproduktivnější, i když i tady byly časové úseky téměř bez záběru.
Druhá parta lovící v okolí chaty nás překvapila úlovkem platýze obecného/halibuta o délce 111 cm. Pátý den pobytu nás drift lodě donesl ze “Storgru“ na hloubku 120 – 170 metrů. Po odečtení údajů z GPS zde bylo hejno tresek o délce cca 2 km! Ryby o délkách 60 – 120 cm braly téměř okamžitě po dopadu pilkru na dno. Tahat je ale z této hloubky se dalo vydržet pouze pár hodin. Bolesti zad a rukou se ovšem ozvaly hned druhý den – tvrdá dřina tahle rybařina. Proto jsme zvolili další den mělčí místa (asi do 30 m) a zkoušeli přívlač. Uloveno bylo mnoho tresek obecných, tmavých a jednoskvrných ovšem pouze do 70 cm.
Ale stále chyběla vysněná ryba. Bylo třeba se věnovat doporučeným místům: okolí ostrova Varde, majáku Maashl nebo poloostrova Revsneset s majákem. Právě k posledně jmenovanému jsme dorazili po jedné hodině odpoledne. Pod poměrně prudce se svažující skálou braly tresky menších velikostí, když vtom dostal Pavel na 40 metrech záběr z říše snů. Nebylo pochyb, že jde o rybu zcela jiné kategorie. Hned po záseku si vzala 200 m šňůry a pro její navrácení se musela použít loď. Síla ryby, jejíž tupý tah mnohdy připomínal zvedání pytle cementu, nás nutila střídat se u prutu. Když se však halibut za 2,5 hodiny úporného přetahování vyvalil na hladinu, bylo jasné, že gaf i vylovovací kleště jsou nám k ničemu. Připravená harpuna s bójí učinila konec marného boje vytoužené ryby.
Když se pak ocitl na palubě lodi, všichni oněměle sledovali jeho obrovské tělo. 57 kg a 173 cm ukázaly váhy pana majitele.
To, že se jedná o velmi dobrý revír pro lov halibutů, se přesvědčil další člen naší posádky o den později. Bohužel vláčecí prut a pouze jeden hák na gumové nástraze byly na rybu velmi slabá past a po 30 vteřinách unikla. Od majitele jsme se dozvěděli, že další návštěvníci jeho chaty ulovili týden před námi 2 kusy o hmotnosti 20 kg.
Závěrem musím konstatovat, že norský kraj Finnmark určitě stojí zato navštívit. Přeje ale více rybářům, kteří jsou vybaveni na těžkou dřinu s pilkrovacím prutem. Za to však budou odměněni krásnými rybami nad 15 kg, a pokud jim bude Neptun nakloněn i nějakým tím halibutem :-).
Pro zpestření doporučuji navštívit horská jezera s krásným druhem arktického sivena. Blízké řeky jsou pak ideálním místem pro lov lososů.
Turisticky oblíbené jsou i Nordkapp, Gamvik se svým nejsevernějším majákem Evropy a přilehlou přírodní rezervací nebo Havoysund se svou kavárnou postavenou na vysoké skále nad mořem.
Doporučená výbava a nástrahy při cestě do Finnmarku:
pilkrovací prut délky 1,8 – 2,1 m o tvrdosti 50 lb (300 – 1000 g),
elektrický multiplikátor s 300 m pletené šňůry o nosnosti 50 kg,
pilkry 700 – 1000 g osazené 2 pevnými trojháky,
velmi kvalitní obratlíky a karabiny,
vylovovací kleště a harpuna.
Libor Dvořák
Foto: archiv C.A. Fisherman
